Římskokatolická farnost u kostela Nejsvětějšího Srdce Páně

Aktuální duchovní péče ve farnosti

V Praze dne 10. ledna 2021

Milé sestry, milí bratří,

předně Vám opět – spolu s otcem Petrem, jáhnem Milošem a ostatními farními spolupracovníky – přeji a v modlitbách vyprošuji Boží požehnání, zejména pro nynější těžkou dobu stále nekončící a všechny sužující pandemie koronaviru.

Jak víme, dle rozhodnutí vlády je nouzový stav prodloužen do 22. ledna 2021 a stále platí 5. stupeň opatření protiepidemického systému PES, kdy je účast na bohoslužbách povolena pouze pro tolik osob, aby jejich počet nepřesáhl 10% míst k sezení, což v našem kostele znamená přibližně 30 osob, a musí být zachována ostatní protiepidemická opatření (dvoumetrové rozestupy, zakrytí nosu a úst, dezinfekce rukou, nekonání společného zpěvu apod.).

V našem kostele tedy stále bude pokračovat „karanténní režim“:

 Kostel zůstává, dá-li Bůh, řadu hodin denně otevřen k soukromé modlitbě (před vystavenou nejsvětější svátostí) a k přijímání svátostí (v kostele je po celou dobu otevření přítomen kněz, bude-li sám živ, zdráv a bez karantény).

Mše svaté pro přibližně 30 osob budou i nadále, dá-li Bůh, denně slouženy, ale v jiných časech než obvykle. Velmi doporučuje se k účasti na mši svaté přihlásit předem (zejména na nedělní a sváteční), a to osobně knězi přítomnému v kostele, který Vám také sdělí možnosti přihlášení. Pokud někdo přijde na mši svatou bez předchozího přihlášení, je to možné, ale účast mu bude umožněna, jen pokud bude volné místo (přičemž na všednodenních bohoslužbách zpravidla bývá). V každém případě je třeba přicházet včas, protože při naplnění kapacity se kostel se začátkem bohoslužby zavře a již není možné se připojit (ani pro předem přihlášené).

Časy bohoslužeb a otevření kostela najdete na samostatném rozpisu.

Co se týče ostatního farního mimobohoslužebného programu, tak ten se až na výjimky konat nebude.

Sledujte, prosíme, náš farní web s aktuálními informacemi.

A vše toto jedině a především: dá-li Bůh a jak dá Bůh…

S přáním Božího požehnání Vám všem

P. Jan Houkal, farář   

Slovo k povzbuzení na pondělí 25. ledna 2021, na svátek Obracení sv. Pavla, apoštola

Milé sestry, milí bratří,

máme svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola. Je to svátek připomínající a liturgicky zpřítomňující známou biblickou událost, ke které došlo někdy mezi lety 34 a 36: Šavel, židovský mladík pocházející z maloasijského z Tarsu, mladík s dobrým židovským vzděláním mající se stát patrně rabínem, mladík horlící nadšeně pro Boží zákon a dodržující ho, toužící ovšem potřít i všechny, kteří by mu nějak odporovali, či se mu dokonce rouhali, tento mladík na cestě do Damašku, kam také jede proto, aby tam vyhledal Židy, kteří uvěřili v Krista, a přivedl je v poutech do Jeruzaléma, se cestou mysticky setkává s Kristem a prožívá své obrácení. Z pronásledovatele křesťanů se stává Apoštol národů, ze Šavla svatý Pavel. Samozřejmě ne najednou, ale zde je toho počátek.

Biblickou zprávu o Pavlově obrácení najdeme v Novém zákoně dokonce celkem třikrát. Nejprve formou popisného vyprávění svatopisce, svatého Lukáše, autora Skutků: To bylo právě dnešní první čtení. A pak ještě dvakrát ve formě svědectví samotného Pavla: Jedno čteme ve 22. kapitole Skutků, tedy opět z pera Lukášova, a druhé, přímo Pavlem napsané, v 1. kapitole jeho listu Galatským. Vedle toho máme ještě několik dalších kratších Pavlových osobních narážek na tuto zásadní událost v jeho listech, kdy se ke svému obrácení a povolání stále znovu a znovu vrací, hovoří o něm jako o zjevení Ježíše Krista a vyznává, jak si právě jej, nedochůdče, Bůh vyvolil, aby přinesl radostnou zvěst, evangelium pohanům.

Kdybychom si všechna tato novozákonní místa vzali a srovnali je, viděli bychom, jak jsou nejenom víceméně shodná v popisu vlastní události Pavlova obrácení, ale souzní i v tom, jak se apoštol na své obrácení po celý svůj další život dívá, jak je reflektuje, s jakými pocity nám o něm vypráví. Pavel prostě ví, že setkání s Kristem se pro něj – a potažmo pro celou církev –  stalo vpravdě „osudovým“, a to v nejlepším a nejkrásnějším slova smyslu. Pavel patrně nikdy ani na okamžik nezapochyboval, že to, co prožil, je pravda, a že následování Pána Ježíše a dání se do jeho služeb je tím nejlepším, co ho mohlo v životě vůbec potkat.

Proto také nikdy nepřestal Krista následovat jako své největší štěstí («a vůbec všechno pokládám za nic a za bezcenný brak ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Pána…»), nikdy nepolevil ve své snaze, aby jeho následování bylo opravdu důsledné («a tak běžím jako o závod, abych získal nebeskou odměnu a věnec nepomíjitelnosti v Kristu, našem Pánu…»), a stále se snažil víru v Krista skrze svou neúnavnou apoštolskou službu předat dál («běda mně, kdybych nehlásal…, víra je z hlásání…, jak lidé uvěří bez hlasatele…, a tak všechno snáším pro vyvolené, aby i oni dosáhli spásy v Kristu Ježíši a věčné slávy. …»). Tím vůbec nepopíral své chyby a slabosti («vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro, chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne…, spíše se budu chlubit svými slabostmi…, do těla mi byl dán osten…»), ale byl si vírou jistý, že Kristova Boží milost je větší než jeho slabost («milostí Boží jsem to, co jsem… kde  se rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost…»).

Nikdo z nás sice patrně není povolán k tak velkým úkolům jako svatý Pavel, ostatně nikdo z nás nežije v době Nového zákona, na samotném začátku hlásání evangelia celému světu. Nicméně každý z nás svůj Boží úkol, své Boží poslání na zemi má, to bychom zde jinak nebyli. Obrácení svatého Pavla nám tak všem – mimo mnoha jiného – v této souvislosti připomíná, že jakémukoli skutečně Božímu dílu skrze nás ve světě by také mělo předcházet nějaké naše obrácení, nechání se uchvátit Kristem.

    pokračovat ve čtení »

stáhnout pdf